Alois Jirásek - Staré pověsti české

O Čechovi

V charvátské zemi, kde žil Čech a jeho bratr Lech, se strhly krvavé boje. Čech a Lech se dohodli, že opustí svou rodnou zem a vyhledají si nová sídla. U hory Říp se usadili. Tuto zemi nazvali podle Čecha. Když měl Čech 86 let, zemřel. Všichni lidé ho oplakávali a po jeho upálení vzali kosti a popel, uložili do popelnice a dali ji do hrobu.

O Krokovi a jeho dcerách

Krok byl soudce, starosta mocného rodu. Měl tři dcery - Kazi, Tetu a Libuši. Kazi znala různé koření a jeho moc. Teta se bála bohů, a proto jim dávala oběti a modlila se k nim. Libuše byla chytrá a po Krokově smrti se stala kněžnou. Sídlila na Vyšehradě a lidu vládla moudře a spravedlivě.

O Bivojovi

Jednou přijela Kazi na Vyšehrad, aby navštívila svou sestru Libuši. Když si prohlížely zahradu, uslyšely ryk a křik mužů. V průvodu kráčel Bivoj a držel divokého živého kance. Kanec dělal velké škody a Bivoj ho zabil. Vladař Bivoje pozval do podhradí na hostinu. Kněžna Libuše mu dala odměnou krásný mužský pás z pokladu jejího otce, který vybrala sama Kazi. Když Kazi jela na hrad, Bivoj ji doprovodil. Kazi si ho oblíbila a pojala za svého manžela.

O Libuši

Jednou Libuše soudila dva sousedy. Oba byli starostové rodu. Přeli se o pole a meze. Libuše je vyslechla a uvážila to. Potom řekla, že mladšímu se děje křivda, že jeho jsou pole a meze. Staršímu zalomcoval hněv a chtěl, aby jim vládl muž. Libuše jim řekla, že si mají vybrat vejvodu, že si ho vezme za manžela. Poradila jim, aby si vybrali Přemysla.

O Přemyslovi

Když poslové přijeli do Stadice, spatřili muže opodál kráčet za pluhem. Vzali knížecí roucho, přistoupili k němu a pozdravili ho. Řekli mu, že si ho lidé zvolili za knížete a za soudce. Přemysl řekl: "Žel, že jste tak ráno přišli. Kdybych byl mohl tuto roli doorati, byla by po všecky časy hojnost chleba. Ale že jste si pospíšili a mě mé dílo přerušili, věřte, že bude v zemi často bývati hlad." Potom Přemysl pojedl na železném stole a odjel s posly na Vyšehrad, kde oslavil sňatek s Libuší.

Dívčí válka

Po Libušině smrti dívky poznaly, že už nejsou u takové vážnosti jako za živobytí své paní. Muži se jim posmívali a dívky z touhy po vládě se chopily meče a luku a vedly boj proti všem mužům. Postavily si hrad Děvín. Všechno vedla Vlasta. Dívky bily každého, ať to byl otec nebo bratr. Tři sta mužů padlo v první bitvě. Lest dívek zahubila i vladyku Ctirada s jeho čeledí Vlasta jednou zapadla mezi muže a pozdě zjistila, že její družky nestačily. Muži Vlastu zabili a ostatní dívky neušly zkáze.

Libušina proroctví

Po svatbě Libuše s Přemyslem odvedla Libuše Přemysla do podzemí, kde se ukrývaly všechny její poklady, které teď byly i jeho. Ukázala mu zahradu a místo, kde řešili vážné problémy. Jednou promluvila Libuše k lidu prorockým hlasem. V lese, kterým teče řeka Vltava, měli vystavět hrad, který nazvou Prahou. Hrad postavili, opevnili hradbami a udělali hluboký příkop. Ke knížeti přišli vladykové a prosili o radu kněžny, kde najdou kov. Řekla jim, kde je zlato, stříbro, olovo a cín. Za pár let všechny sestry už zestárly. Kazi, která byla léčitelkou sama zemřela a po ní i Teta. Libuše zůstala tedy sama. Poznala, že se blíží její čas, a proto naposledy předstoupila před svůj lid.

O Křesomyslu a Horymírovi

Když Přemysl zamřel, tak po něm nastoupil Nezamysl, pak Mnata, Vojen, Vnislav a Křesomysl. Za Křesomyslovy vlády si lidé více hleděli hor než orání a chování stád. To se nelíbilo mnoha vladykům. Jedním z nich byl Horymír. Šel na hrad a žádal Křesomysla, aby dal podzemní lid rozpustit a vážil více chleba. Ten ho ale neposlouchal. Horníci se vzbouřili a spálili Horymírovu zemi. Horymír dal slovo, že se pomstí. Pozdě v noci dojel k dolům a všechno tam zničil. Křesomysl ho za to poslal do vězení. V den popravy se chtěl Horymír naposledy projet na svém Šemíkovi. Nasedl na něj, rozjel se, přeskočil hradby a ujel. Šemík se ale při doskoku zranil a nakonec zemřel.

Lucká válka

Po Křesomyslovi na trůn nastoupil Neklan. Dobrý a mírný panovník. Jeho nepřítelem byl vejvoda Vlastislav, který byl vládce, Lučanů. Vlastislav napadl Neklanovu zemi, všechno pálil a ničil. Vlastislav byl ale brzy vyhnán včasným příjezdem pomoci. Vlastislav stále ale vyhrožoval, že chce všechno, co má Neklan. Neklan se bál a začal stavět armádu. V lučanské zemi žil mladý muž Straba, který měl macechu čarodějnici. Řekla mu, ať ve válce prvního nezabíjí, ale ať mu jen uřízne obě uši. Češi šli do války pod vedením Čestmíra - Neklanova příbuzného. Válku češi vyhráli, ale Čestmír bohužel padl. Všichni Lučané zemřeli, jen Straba odjel s ušima domů. Objevil tam svou ženu mrtvou a navíc bez uší. Byla totiž češkou a chtěla jej zabít. Byla to jeho první oběť, kterou zabil ve válce.

Durynk a Neklan

Neklan poslal vojsko, aby jezdilo zemí a hledalo Zbyslava - Vlastislavova syna. Když ho konečně našli, Neklan se nad ním smiloval a nechal mu postavit hrad Dragúš. Na starost ho dostal Durynk. Durynk měl zlé úmysly, myslel totiž, že když Zbyslava zabije, pomůže tím Neklanovi. Zabil tedy Zbyslava, uřízl mu hlavu a přinesl ji na hrad. Neklan se rozčílil a dal Durynkovi vybrat si trest. Durynk utekl a obvěsil se na olši.