Úvodní báseň pojednává o kaktusu, který kvete jen jednou za život a o růži, která má velké množství květů. Nějaký básník zde odsuzuje kaktus a dává hlas růži, protože měl rád růže. Vypadá to, že Bezruč se ztotožňuje spíše s kaktusem.
Popisuje život na Hané. Ukazuje klidný a pyšný hanácký život a stěžuje si, že pod Beskydem je to jinak.
Vypráví o smutném osudu lidí před Těšínem. Proběhlo velké poněmčení a popolštění. Uvažuje zde o významu posledních 70000, jestli mají právo žít a nebo bude lepší podřídit se poněmčení a popolštění.
Bezruč byl na hřbitově a počítal polské kříže. Uviděl dítě, a to mu říkalo, že je jeho. Odpověděl mu, že s žádnou ženou nespal. Dal se na útěk.
Maryčce zemřel otec i matka a ona se musela starat o své čtyři sourozence. V zimě nemají čím topit a Maryčka ukradne z panského lesa dřevo. Vedou ji za to vojáci do Frýdku. Ona spáchá sebevraždu skokem do Ostravice.
Dulavy Jura má pole a pracuje na něm celý den. V noci mu úrodu požere zvěř markýze Géra. Když se pokusí proti zvěři bránit, tak ho zabijí. Na jeho poli pak už nikdo nepracuje. Nikdo totiž nechce živit zvěř markýze Géra.
Příběh o kmeni Dáků, který dal César pobít. Dva roky poté potkal ženu, která byla z toho kmene. Zabil ji. Věštila mu, že kdo zabije ji, zabije Césara. Za 15 let byl César vojínem zavražděn. Určitě se to dá vztáhnout i na Ostravsko.
Portrét Josefa Černého, který pracoval na poli, ale pak musel jít do války. Na poli místo něj pomáhala mlynářova dcera. V den, kdy skončily žně, tak padl.
Bezruč přišel na vycházce do mlýna. Vypil trochu vodky a zeptal se, jestli už někdy stříleli z té staré pušky na stěně. Hned na to ho vyhodili ven.
Bezruč přemýšlí, jaký význam měly jeho básně. Kritika ho v Praze chválila, lidi vzrušovali, ale on není šťastný. Byl by rád, kdyby ty básně pochopili.