"Tato kniha nemá být ani obžalobou, ani vyznáním. Má být toliko pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům."
Pavel Bäumer a jeho přátelé odpočívají kousek za frontou, protože byli právě vystřídáni. Pavel narukoval pod vlivem profesora Kantorka, který přemlouval žáky tak dlouho, dokud se do války nepřihlásila celá jeho třída. Pavel vzpomíná na deset týdnů výcviku, kde byl v jednom družstvu s bývalými spolužáky Albertem Kroppem, Kemmerichem, Müllerem a Leerem. Seznámil se tam i se zámečníkem Tjadenem a kopáčem rašeliny Westhusem. Za velitele měli desátníka Himmelstosse, který je různě šikanoval a drezíroval. Nakonec se mu ale pomstili. Na frontě se spřátelí ještě se sedlákem Deterdingem a s mazaným Katzou, který se stává hlavou jejich party. Jako první z nich zemřel Kemmerich. Po odpočinku je jejich rota poslána zpravovat zákopy, ale zasáhne je palebný přepad. Po návratu z fronty zjistí, že k jejich rotě byl přidělen i Himmelstoss. Ale teď už si z toho nic nedělají, protože ve válce pro ně hodnosti nic neznamenají. Při nové ofenzívě musí zpět na frontu. Ale než se dostanou do opravdového boje, vyčkávají v zákopech, kde jsou neustále pod palbou. Nemají přehled, co se venku odehrává a trápí je hlad. Konečně přichází boj. Mají velké ztráty, především nováčky, kteří byli posláni na frontu bez výcviku. Při jednom útoku zemře i Westhus. Pavel dostane dovolenku na 14 dní a odjíždí domů. Tam je ale celý nesvůj a s lidmi, kteří neprožili válku si nemá o čem povídat. Když se Pavel vrátí na frontu, přihlásí se dobrovolně na výzvědy. Ale ztratí se a musí přečkat noc venku. Schová se v díře po granátu, a když se koná útok, tak k němu omylem spadne muž. Pavel muže zraní a muž dlouho umírá. Pavel se s tím nemohl vyrovnat, ale pak se mu vrátila jeho otupělost a zapomněl na to. Při jedné akci byli Pavel s Albertem postřeleni. Jsou odvezeni do katolické nemocnice, kde Albertovi museli amputovat nohu. Pavel se po několikatýdenní rehabilitaci vrátí zpět na frontu. Deterding uteče, ale po týdnu ho chytí. Müller je zastřelen. Vojáci jsou vyhládlí a mají úplavici. Leera zabije střepina. Léto 1918 je nejkrvavější. Vojáci vědí, že válku prohrávají a umírání pokračuje. Katza je postřelen, když s Pavlem jdou pro jídlo. Pavel ho rychle odnáší na obvaziště, ale Katza je už mrtvý, protože cestou dostal střepinu do hlavy. Pavlovi se zhroutí celý jeho svět. Žádný z jeho přátel už nezbyl.
Pavel padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: "Na západní frontě klid."
Kniha vypovídá o vztahu člověka k válce a o jeho změně ve válce. Chlapci šli do války plní ideálů a vlastenectví, ale ve válce se těchto pocitů velice rychle zbavili. Ani nechápali proč musí umírat. Nebyla to jejich válka. Ve válce se naučili být lhostejní a žít ze dne na den. Jejich budoucnost byla nejistá a ani si neuměli představit, co by dělali po válce, protože nic jiného než válku nepoznali. Nejdůležitější pro ně bylo jejich přátelství. Kniha mě velice zaujala. Po jejím přečtení si dokážu lépe představit jak to na frontě vypadalo. Remarque výborně popisuje i detaily, které jsou ale nakonec pro pochopení války také důležité. Kniha je velmi čtivá a určitě bych ji všem doporučila.
Vydání knihy1928 |
Autor referátuŠmerková Kristýna |