Ernest Hemingway - Komu zvoní hrana

"Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem částí lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě." John Donne

Román je z prostředí občanské války ve Španělsku. Americký dobrovolník Robert Jordán přijíždí ho Španělských hor mezi partyzány, aby vyhodil do vzduchu jeden most. Ač je kniha velmi dlouhá (400 stran) popisuje dění tří dnů - dobu, mezi příchodem do hor a splněním úkolu, po kterou žil Robert Jordán u partyzánské skupiny vedené jakýmsi Pablem. V té době však vedení pomalu přebírala jeho žena, protože Pablo začínal mít strach. Robert se v horách zamiluje do dívky Marie, se kterou tráví většinu svého volného času. Přitom se dovídá o Mariině smutné minulosti. Marie byla dcerou starosty v jednom Španělském městě. Město ale obsadili fašisti a oba rodiče jí zastřelili. Marii pak oholili a znásilnili. K Pablově skupině se Marie dostala náhodou. Když Pablovi lidé spolu s Kaškinem, Robertovým předchůdcem, odpálili jeden fašistický vlak, Marii se z něj podařilo ve velmi bídném stavu utéct. Pak se o ní museli všichni střídat a nést ji, protože sama už nebyla schopna udělat ani krok. Teď už měla vlasy zase celkem dorostlé a vypadala zdravě. Pablo byl celou dobu proti odpálení mostu, protože věděl, že až se tak stane, budou muset tyto hory opustit a hledat útočiště jinde. Když se jednou ostatní s Robertem radili, jestli ho odstranit nebo ne, pravděpodobně je slyšel, protože když se vrátil, byl jako vyměněný a začal vymýšlet různé možnosti, jak by se dala akce provést. V noci před přepadením se Robert v noci náhodou vzbudil, a když šel zkontrolovat vaky s trhavinou, zjistil, že chybí rozbušky a odpalovač, a Pablo že taky zmizel. Ráno se ale Pablo vrátil. Vylezlo z něj, že dostal strach a tak hodil rozbušky do řeky. Pak že si prý uvědomil, jak je sám a co udělal za hloupost, tak šel sehnat alespoň nějaké lidi. Robert byl naštvaný, ale věděl, že v dané situaci je mít pět lidí navíc lepší, a že trhavina se dá odpálit i pomocí granátů. Ráno všechno proběhlo podle plánu, most vylétl tak jak měl, skupina Pablovy ženy přišla o dva lidi, Pablo o všech pět, které sehnal, a při vyhazování mostu nepřežil starý Anselmo, který Roberta do hor přivedl, a který mu nyní s mostem pomáhal. Když se dali všichni na ústup, zjistili ještě jednu nepříjemnost. Při ústupu musí přejet kousek sledované silnice. Všem se to podaří. Robert jede jako poslední. Když už tryská po stráni do bezpečí, zasáhnou ho a zlomí si stehenní kost. Ostatní se pro něj vrátí, a dotáhnou ho nahoru ke stromu, tam si nechá jeden kulomet, a řekne jim ať pokračují, že on už je ztracený, tak alespoň zdrží jejich pronásledovatele.

Hodnocení

Kniha se mi velmi líbila, má poutavý a zajímavý děj, odráží postřehy lidí a zbytečnost války, je napínavá, dobrodružná. I když se děj odehrává pouze během tří dnů, čtenář se ani chvíli nenudí, nic není popisováno obsáhle nebo rozvláčně. Vypravování je v er formě, ale je prokládáno častými vnitřními monology Roberta Jordána. Hemingway v nich řeší nejen otázku zabíjení jiných lidí, ale i války samotné, která je špatná a zbytečná.

Vydání knihy 1962

Autor referátu 11.03.2004 - Kosour Vlastimil