Johannes Mario Simmel - Nemusí být vždycky kaviár

Thomas Lieven byl Němec, který žil poklidným životem bankovníka v Anglii. Uměl plynně a bez akcentu německy, anglicky a francouzsky a byl vždy a všude oblíbený společník pro svou inteligenci a smysl pro humor. Jednou ho jeho společník z banky poslal do Německa (jsme v období druhé světové války), kde společníkovou vinou Thomase zatkla tajná policie. Měl na výběr buď jít do vězení, nebo vstoupit do jejich tajné služby. Thomas do vězení nechtěl a tak slíbil, že se k nim připojí. Hned druhý den ho jeho první úkol zavedl do Anglie, kde byl okamžitě po příletu předvolán, tentokrát Secret service. Dostal podobnou nabídku jako v Německu, protože mu však nehrozilo zatčení, rozhodl se odmítnout a odletěl do Francie. I tam byl nakonec okolnostmi donucen stát se agentem Deuxiéme Bureau, francouzské tajné služby. Tentokrát musel projít výcvikem, ale vzhledem k jeho inteligenci a schopnostem to nebylo nijak krušné.(Například si nabalil dostatek konzerv na několikadenní výlet, a proto nešílel hlady jako ostatní apod.)
Pobýval zrovna v Paříži, když ji Německo začalo okupovat. Jeho společník měl za úkol vyvézt důležité dokumenty, ve kterých byla jména agentů pracujících pro francouzskou tajnou službu. Samozřejmě je zatkla německá hlídka, ale i tentokrát si Thomas poradil. Zavolal si nejvyššího důstojníka, který tam pobýval a nalhal mu (díky listu, který mu vystavil německý abwehr na začátku příběhu), že je supertajným německým agentem vezoucí tajné dokumenty. Nejenom že jej pustili, ale dostal i průvodní list, takže během cesty již k žádným střetům nedošlo a naopak dostával zadarmo pohonné látky. Thomasovi dělali tajné dokumenty starosti, protože ať se dostanou komukoliv do rukou, budou použity pro zabíjení, s čímž Thomas jako zásadový pacifista nesouhlasil. Když mu všechny tajné služby (díky jeho osobité prohnanosti už jej všichni znali a všechny už nejednou napálil) nabídli nemalé peníze, rozhodl se dokumenty prodat. Ale samozřejmě že ne ty pravé. Ty spálil a místo nich předal seznam jmen, které sepsal z Černých kronik.
Díky jedné ze svých milostných avantýrek (Thomas měl velmi kladný vztah k ženám a ženy se mu nebránily) se dostal do vězení. Tam se naučil spousty triků od svého spoluvězně, kterého později z omylu zabila tajná německá služba místo Thomase. Ten se seznámil při svém útěku s pašeračkou a zlodějkou Chantal. Do té se zamiloval. Stal se vedoucím party zlodějíčků, okrádal však jen fašisty. Protože ho zločinecká konkurence nesnášela, udala ho a Thomas byl převezen na gestapo, kde jej málem umlátili. Od téměř jisté smrti ho zachránil přítel z abwehru, protože i on chtěl předejít smrti jiných a proto s Thomasem svými triky mnoho nevinných lidí zachránili. Po válce se Thomas ukryl, pomstil smrt Chantal a pomstil se i svému společníkovi, který ho zatáhl do těchto prapodivných událostí.
Po několika letech tohoto relativně klidného života ho jeho minulost opět dostihla, tentokrát však měl pracovat pro FBI. Rozlouskl i tento oříšek, kdy stál naproti nepříteli jeho formátu. Když uspěl, měl pouze jedno přání, aby ho nechali zemřít. A tak jednoho dne z moře vyplavala jeho mrtvola. Na jeho pohřeb přišli všichni jeho známí agenti, aby mohli svou zemi ujistit, že Thomas je už obtěžovat nebude. A samozřejmě taky přišel Thomas. Sice ho po plastické operaci nikdo nepoznal, ale co už nadělá. Vzal si agentku a žil spokojeným životem, až jednou potkal Simmela, aby mu vše vyprávěl. Protože by byla škoda, kdyby se takovýto příběh nikdo nedověděl. A taky aby spousta lidí konečně pochopila, kdo je tehdy tak nehorázně oklamal.

Hodnocení

Tato humorně a s nadsázkou laděná kniha se mi moc líbila. Je čtivá, má spád a hlavně vtip a nápad. Autor nám po celou dobu tvrdí, že je to pravdivý příběh. Jestli je to pravda, nebo jen podařená mystifikace, to nevím. O čem jsem se nezmínila a přitom to Thomase vytáhlo z nejedné šlamastyky, je jeho kuchařské umění. Celá kniha je proložena recepty (velmi použitelnými, například žabí nožičky, želví ocásky a šneci a hlemýždi na mnoho způsobů), které obměkčí nejedno srdce a hlavně člověka s plným žaludkem lépe přesvědčíte o své pravdě.

Vydání knihy 1992

Autor referátu 01.01.2005 - Vídeňská Petra