Karel Havlíček Borovský - Tyrolské elegie

V této satirické, ostře politicky zaměřené skladbě nám autor líčí svoji násilnou deportaci a pobyt ve vyhnanství, před Vánocemi roku 1851, ve švýcarském Brixenu, kde útočí na bachovské Rakousko a na proměny po roce 1848. Kvůli své kritice byl uprostřed noci zatčen a odvlečen vojáky. Císařská komise pro něj přijela ve 3 hodiny ráno, aby mu dala přečíst dopis od ministra Bacha, který má prý o něj starosti. Borovský stále doufá, že ho zavezou do nějaké zapadlé české vesničky, ale marně. Rodina se s ním těžko loučí. Následuje popis dramatické události, kdy Havlíček jede sám v kočáře taženém splašenými koňmi, kteří někde po cestě ztratili opilé policajty. On však dojel sám. Celá báseň je psána jako promluva k měsíci, kterému si stěžuje na svůj osud, který je jeho jediným přítelem ve vyhnanství.

Hodnocení

Humoru autor dosáhl lidovým jazykem a hovorovými výrazy, určenými pro prosté čtenáře, často i výrazy převzatými z němčiny. Použitý jazyk je charakteristický pro staré Rakousko. Básně se mě četly rychle, ale v žádném případě dobře. Mě sice dílo moc nezaujalo, ale jiným určitě už několik století dodává odvahu svou ironií, posměchem, paradoxem a nadsázkou. Nebál se odsoudit záporné lidské vlastnosti a shovívavost mu nic neříkala, dokonce i za nepřízně osudu dokázal dál pracovat.

Vydání knihy Praha 1956

Autor referátu 22.11.2002 - Kostečka Daniel