Nikolaj Vasiljevič Gogol - Revizor

Puškin byl jednou při jakési cestě považován za vládního úředníka. Právě on vypravoval Gogolovi anegnotu, jež se stala námětem Revizorovi, ve kterém byl opravdu věrný a výstižný obraz poměrů v carské říši za vlády Mikuláše I.. Gogol byl veden snahou ukázat ruské veřejnosti jací lidé zaujímají v Mikulášském Rusku významná úřednická místa a jejichž hlavním smyslem života je braní úplatků a vydírání lidu.
Úředníci malého městečka dostali zprávu, že k nim zavítá revizor. Nastává velký zmatek. Malý petrohradský úředníček Ivan Alexandrovič Chlestakov prožívá velký den svého života. Dosud všude byl v poslední řadě, mocní lidé si ho všímali jen když dostával vyhubováno, ale dnes se jeho karta obrátila. Honorace venkovského městečka je jím nadšená, všichni se mu obdivují a poslouchají na pouhý pokyn ruky. Chlestakov si připadá jako v pohádce. Ještě před několika hodinami byl pln strachu, že ho dá hostinský zavřít, poněvadž ode dne, kdy v kartách prohrál všechny své peníze, žil na dluh a pojednou je středem pozornosti všech. Ve své prostoduchosti ani nepomýšlí, odkud ten náhlý zájem o jeho osobu, když po celé dva týdny jediný obyvatel, který si ho všímal, byl číšník, který mu přinášel účty za byt a stravu.
Stačí mu, že se dobře najedl a napil, že mu celá společnost shromážděná v bytě policejního direktora zbožně naslouchá. Žena i dcera direktora, venkovské parádnice a klepny, na něm visí očima, úředníci v čele s mocným direktorem se před ním očividně třesou strachy a oba obtloustlí statkáři Dobčinskij a Bobčinskij, kteří se, aniž o tom Chlestakov ví stali původci jeho nečekaného štěstí, poněvadž první přišli s nápadem, že Chlestakov je obávaný vládní revizor, vidí v něm ideál vzdělaného člověka z hlavního města.
Chlestakov jemuž víno už notně zakalilo mysl, ostatně i ve střízlivém stavu nepříliš bystrou, vychutnává dosud nikdy nepoznaný pocit moci. Ve svém opojení si ani neuvědomuje nehoráznost svých lží. Ba ztrácí ponětí o tom, že vše co říká je vylháno. Věří tomu, že jeho dům je první v Petrohradě, že hrává karty s cizími vyslanci, že se v úřadě před ním všechno chvěje a třese jako osika, že si tyká z Puškinem a je sám slavným spisovatelem.
Ustrašené posluchače ani nenapadá pochybovat o jeho slovech, vždyť Chlestakov má frak petrohradského sřihu a v Petrohradě je možné vše. Snad také oni, kdyby se jim dostalo štěstí žít v hlavním městě, by mohli pořádat bály, na něž by se nosila polévka přímo z Paříže. Dokonce i policejní direktor, který si zakládá na své mazanosti věří tomu, co slyší. Chlestakov se ještě chystá dát svým lžím korunu tím, že bude zítra jmenován polním maršálkem, ale věru nedopoví. Parkety salonu se pod ním zakymácejí a vyděšení úředníci jej odvedou do postele.
Direktorův strach z Chlestakova poleví, až když se vládní úředník z Petrohradu zasnoubí z jeho dcerou. Teprve nyní poznáváme direktora takového jaký je - bez přetvářky. Kupce, které si dá zavolat, aby se jim pomstil za jejich zradu, zahrne přívalem nadávek.
Chlestakov odjíždí v doprovodu celé direktorovy rodiny, sedá do kočáru se všemi snadno nabitými penězi. Když si úředníci přečtou Chlestakův dopis adresovaný příteli Trjapičkinovi a dovědí se jak byli napáleni zdá se, že je děj uzavřen, ale přijíždí pravý revizor a vše začíná nanovo. Direktor a úředníci jsou vydáni veřejnému posměchu.

Hodnocení

To, že Gogol nechal dílo otevřené je věc, která nás hned upoutá. Čtenář si může konec sám domyslet. Když se úředníci báli falešného revizora Chlestakova, tak to bylo slabým trestem oproti pravému revizorovi. Chtěl, aby se úředníci v jeho díle třásli strachy a lidu prostému byli na posměch. Toto dílo je napsáno velice humornou formou a pobaví téměř každého.

Vydání knihy Orbis - PRAHA 1958

Autor referátu 25.10.2002 - Cigánek Jan