Robert Graves - Já, Claudius

Robert Graves se v této knize zaměřil na dějiny antického starověku. Předkládá nám zde fiktivní životopis císaře Tiberia Claudia, vnuka císaře Augusta a adoptivního otce Nerona, a zachycuje jedno z nejzajímavějších období římského impéria.
Claudius vypráví o svém dětství a o přátelství se členy císařské rodiny. Jeho očima sledujeme Augustovu snahu o obnovu státu zničeného mnoha lety občanských válek. Ve skutečnosti za něho vládne jeho žena Livia (Claudiova babička). Touha po mocí ji nutí k nejhorším zločinům a z každé situace se snaží vytěžit něco ve svůj prospěch. Nedá se jí ale upřít jedno, stát pod jejíma rukama skvěle funguje. Augustus se marně snaží o obnovu republiky a snáší jednu ránu za druhou, včetně ztráty tří Varrových legií. Livia zařídila, aby se Tiberius (Claudiův strýc) stal vykonavatelem její vůle, který ovšem v posledních letech své vlády rozjíždí nevídaně nechutné orgie, ve kterých jen pokračuje jeho šílený synovec Caligula. Ten navíc trpí duševní chorobou, takže je po čtyřech letech zvrhlé vlády, kdy se prohlásil za boha a navrhl svého závodního koně za konzula, zavražděn a na trůn usedá spíše shodou okolností právě Claudius.

Vlasatec pátý, jenž zotročí stát
zotročí stát proti své vůli
hlupák to bude, jímž zhrdají všichni
bude mít vlasů bohatou kštici
Římu dá vodu a na zimu chleba
zemře pak rukou své ženy neženy
ve prospěch syna nesyna.

Hodnocení

Claudius byl proslulý především svou nízkou inteligencí a koktavostí. Ale Graves v tomto díle rozvíjí zajímavou teorii o tom, že byl Claudius vlastně velmi inteligentní a moudrý, že svou tupost jen předstíral, aby si v zuřivých bojích o císařský trůn, při kterých padaly hlavy, zachoval jako republikán život. Tato teorie je sice v podstatě nepodložená, ale Graves ji podává velmi věrohodně a vyprávění Claudia je tak poutavé, že jsem jí brzy uvěřila.

Vydání knihy neuvedeno

Autor referátu 22.04.2004 - Šefčíková Jana