Viktor Dyk - Zmoudření Dona Quijota

Kniha je rozdělena do pěti dějství. Šlechtic Don Quijot de la Mancha žije v zapadlé španělské vsi. Přečetl mnoho rytířských románů a ty mu pomátly hlavu. Don Quijot zatouží také po činech. Sní o krásné paní Dulcinei, jejíž zjev jej za sebou vábí. Vezme tedy zrezavělý meč a vypraví se k severu. S ním jde také zbrojnoš sedlák Sancho Panza, jenž jede na oslovi. Jedou spolu hledat Dulcineu. V pustinách Sierry Moreny vyslechne Don Quijot nářek zrazeného milence a ženy zklamané láskou. Oba nešťastní se sejdou a doufají v nové společné štěstí. Don Quijot cítí, že jeho srdce touží po Dulcinei. Za pusté noci se Don Quijot setká s poustevníkem, který býval galejníkem, a s jeho pomocníkem. Byla s nimi i mladá cikánka Dolores. Ta se vydává za Dulcineu. Cikánka mu řekla, že ho čeká ještě tři roky bloudění, než najde Dulcineu. Řekla mu to za polibek. Při polibku však Dolores pocítila čistou lásku Dona Quijota. Když pak Don Quijot odejde a její zpustlý společník ji chce objat, zhnusí se jí jeho mazlení a probodne ho. Don Quijot se chce v Barceloně zúčastnit zápasů pro slávu Dulcinei. Magister Carrasco, jenž ho marně zdržoval před odjezdem z domova, v přestrojení za rytíře Jasného Měsíce Dona Quijota přemůže. Don Quijot musí nyní podle podmínky zápasu zanechat rok dobrodružného potulování světem a odjet domů. Dolores přišla za ním do Barcelony sledovat zápas. Chystala se ověnčit Dona Quijota za vítězství snítkou vavřínů. Jenže při zápase se Don Quijot ohlédl po Dolores a to se mu stalo osudným. Jeho láska k Dulcinei zeslábla a tím zeslábl i on. Kůň pod ním klopýtl a Don Quijot podlehl. Dolores pak odešla s jedním z diváků. Nyní nastává zmoudření Dona Quijota. Vrátil se tedy domů a pověsil meč. Ale život bez slávy je pro něj nezajímavý a tak onemocní. Magister ho léčí hudbou, ale marně. Konečně se odhodlává vyléčit ho skutečnou Dulcineou. Je to venkovanka, drsná, nehezká a už hodně stará. Don Quijot vystřízliví. "Představoval jsem si vše jinak," pravil slábnoucím hlasem a umírá. Neměl sil, aby viděl svět reálně.

Hodnocení

Kniha byla pěkná, zajímavá, dala se dobře a srozumitelně číst a krásně mě vtáhla do děje. Text byl zpracován ve formě divadelní hry. Úplně přesně jsem se v textu mohl dočíst to, co kdo říká, jak to říká, co si myslí, jak a odkud kam se po jevišti pohybuje. Dokonale jsem si mohl vybavit i přesnou charakteristiku postav. Líbila se mi i proto, že nebyla moc dlouhá.

Vydání knihy 1964 Praha – 1. vydání

Autor referátu 26.09.2003 - Kosour Vlastimil