Muzikantská Liduška, děj pojednává o krásné Lidušce Staňkové, která se zamiluje do chudého vesnického houslisty Toníka Jaroše. Jenomže o této lásce nemůže nikomu povědět. Za Liduškou v té době začíná chodit bohatý statkář Krejza. To se Liduščiným rodičům zamlouvá a donutí Lidušku jít s ním k oltáři. Na svatbu přijelo mnoho hostů. V kapele hrál i Toník, a jak viděl, že je Liduška klidná, tak utekl. Chvíli po jeho útěku se kostelník zeptal Lidušky, jestli si bere Krejzu z lásky nebo z donucení. Ona jasně a zřetelně odpověděla: "Z donucení!" Po tomto Liduška vyběhla z kostela a volala Toníkovo jméno, hledala ho i v hospodě, kde sedával. Jenomže Toník byl už dávno ve vedlejší vesnici u odvodu. Po letech lidé umřeli a Liduška se pomátla, pořád čekala na Toníka. Pokaždé, když byla ve vesnici muzika, tak na ní Liduška byla a hledala Toníka mezi muzikanty. Nová generace se jí smála a dělala si z ní legraci. Vesničané jí začali říkat "Muzikantská Liduška". Říkali jí tak všichni kromě "Zlatého ženicha", o kterém se říkalo, že je bláznivý.
Tato povídka se četla velmi dobře, především proto, že byla krátká - ostatně jako všechny. V této povídce nebyl problém se dostat do děje, autor popisoval prostředí a okamžiky velmi živě. Děj byl napínavý, a to hlavně v okamžiku svatby. Na začátku příběhu bylo vše veselé, na konci se vše změnilo. Byla to povídka se smutným koncem.
Vydání knihyVydavatelství Odeon (Praha 1968) |
Autor referátu07.04.2003 - Šteffková Veronika |