Vítězslav Hálek - Poldík Rumař

Poldík jezdíval každý den se svými koňmi k řece, kde na naplávce nakládal písek na vůz a odvážel ho na stavbu. Jeho koně byli hubení, žebra se jim dala spočítat, kůži měli rozedřenou od opratí a chomoutu. Chodili pomalu a klátivým krokem, stejně jako Poldík. Jezdili stále stejnou cestou, takže nemusel ani koně vést. Znali trasu sami. Sami zastavovali u hokynářky, hospody a kovárny. Někdy je, ale Poldík vybídnul, aby jeli dále.Neřekl víc než musel. Svým hi a hista, mlaskáním a klením vyjadřoval svou náladu.
V poledne zastavoval u vysoké zdi ve stínu, nedaleko náplavky a čekal na Málku. Nosila mu každý den oběd. Dříve to dělala její matka, ale nejdříve těžce onemocněla, a pak zemřela. Poldík Málku vždy pochválil její kuchařské umění, a od té doby se stále usmíval a z dálky na něm byla vidět radost. Jednou omylem potkal Poldík Málku na cestě a vzal ji do vozu a vysadil ji až u zdi. Od té doby ji potkával pořád. Začalo se říkat, že z nich bude hezký pár. Jednou se to Poldík doslechl a začal o tom přemýšlet. Bohužel byl pomalejší, a tak ho Málka sama pozvala na procházku. Poldík byl šťastný, ale taky trošku zklamaný, že ho to nenapadlo samotného.
Od té doby se koňům žilo jako v ráji, Poldík byl hodnější, dával jim víc ovsa, jezdil s nimi k řece, to protože tam na něj vždycky čekala Málka a dlouho tam zůstávali. Jednou, když čekala na Poldíka a on stále nejel, řekla si že by bylo krásné projet se na lodičce. Náhodou to zaslechl pískař Frantík a pozval ji na svoji loďku. To když se vraceli ke břehu, Poldík už tam byl, ale hned uražený odjížděl. Druhý den pak zastavil jen u zdi, pro oběd. Málka mu řekla, že se půjde povozit na loďku za ostatními pískaři. To Poldíka dorazilo a odjel bez oběda pryč. Málka ho našla až v hospodě. Málka se chtěla udobřit, ale Poldík moc ne a Málku zahnal. Rozplakaná utekla na břeh za pískáři a za Františkem.
Netrvalo dlouho a byla svatba. Poldík byl velice nešťastný a vzdal se svého rumařského řemesla. Nechtěl potkat Málku s manželem. Dříve se živil jako léčitel koní, a tak se k tomu zase vrátil a stal se z něj mistr v tomto oboru. Peněz měl najednou víc než když dělal rumaře. Po čase si začal připadat opuštěný, ale ženu nechtěl, chtěl učně. Jeho hlavním cílem, ale nebylo hocha naučit léčitelství koní, ale přesvědčit jej aby se nestal rumařem. Od doby co ho opustila Málka mu toto řemeslo připadalo velice podřadné. Až když mu chlapec slíbil, že se rumařem nestane a raději bude pískařem, koupil mu Poldík loďku a vše co k tomu patří. Po delší době se pískaři vyměnili a na naplávce se objevovali hlavně svěřenci Poldíka. Jednou spadl Frantík mezi vory a velice se nastudil a na následky zemřel. Málka zůstala se svým sedmiletým synem Frantíkem sama. Poldík vystrojil zesnulému velkolepý pohřeb, na kterém nabídl Málce, že z Frantíka udělá pískaře. Ale o tom nechtěla ani slyšet. Velice se o něj bála, a tak, že tedy bude Frantík rumařem. Poldík byl velice proti, protože rumařinu nesnášel, ale pak se dal umluvit a hocha zasvětil.
Až Poldík zemřel, vystrojili mu velkolepý pohřeb a všichni na něj vzpomínali jako na vlastního otce.

Hodnocení

Tato kniha byla sice hezká, ale mě nijak výrazně nezaujala. Vyprávění o zahořklém Poldíkovi, který je rázem změněn křehkým pohlavím a následně zase opuštěný kvůli své vlastní ješitnosti mi nepřišlo nijak poutavé.

Vydání knihy neuvedeno

Autor referátu Šulák Pavel