Lužnice 2002/2003

Pětidenní vodácký kurz byl pořádaný převážně pro studenty druhého ročníku, kteří měli přednostní právo. Nikomu se ale na něj moc nechtělo jet. Všichni by raději jeli znovu do Chorvatska. Můžu ale říct, že na vodě jsme zažili mnohem víc srandy a ptákovin, než u moře.

My jsme jeli sjíždět Lužnici a Nežárku a jak to celé přibližně probíhalo? To se dočtete v následujících řádcích.

Kolo si každý přivezl do pátku do školy, no a mohl jenom doufat, že o něj přes víkend nepřijde. V neděli brzo ráno byl hlášený odjezd, takže si mimobrněnští museli "nějak" zajistit přespání v Brně. Přišli jsme na nádraží, no a pokud jsme nezaspali, tak jsme se vydali na cestu vlakem přes celou republiku. Fakt sranda. Přijeli jsme teda do Čech, "Brňáci" vylezli z vlaku a hodili sicnu do starého otřískaného autobusu, který nás přivezl až kdesi do lesa ke splavu. Tam byl totiž usídlený tábor. No jo, ale jaksi nám chyběly kola, když jsme si je dovezli do školy a vlakem jsme je netáhli. Tuto záležitost nám už vyřídila firma, která kurz pořádala. Super! Moje kolo!

"Tak děcka, v 19 hodin sraz na tomto místě! Řekneme si něco k řádu tábora...", řekl jeden z našich profesorů. Pak jsme si vyzvedli prostěradla a deky a valili jsme do chatek. Po srazu jsme dostali příkaz v 7:00 na snídani a 7:30 na kolech před bránou. A taky že jo! Mě to na těch kolech připadalo, jakoby jsme projeli snad půlku republiky.

Druhý den nás čekal podobný maraton, ale na loďkách, protože co se loděk týče, ty byly v pohodě, ale ta voda… totální olej. Občas se objevil i jakýsi "splávek" a "peřejky". Když už jsme si teda neužili tu srandu na vodě, tak byla aspoň sranda v táboře. V noci jsme chrápali jen tak na oko před profesory. Celkem normálka na těchto školních akcích. Pak jsme hráli s druhou školou co přijela s náma na kurz pomerančovou válku. Asi se jim to nelíbilo, protože to bylo tak nějak okolo půlnoci a jako první jsme trefili hned jejich profesorskou chatku. Fakt sranda :c). Ostatní dny vypadaly úplně stejně. Přes den honička, přes noc bordel. No a po těch pěti dnech jsme si zabalili saky paky a fofrem dom, aby nebyla ještě větší ostuda!

Fotogalerie