Praha - Literární exkurze 2003/2004

Jednalo se o exkurzi, kterou jsme měli v rámci přípravy k Maturitní zkoušce z Literatury. I já jsem se tohoto výletu zúčastnil, protože byl prý povinný a kdo by na něj nejel, tak měl zpracovat nějaký referát na téma, kvůli kterému jsme na tuto exkurzi vlastně jeli.

No, tak tedy odjezd z Brna byl nahlášený autobusem v 6:00. Vcelku brzy jak pro brňáky, tak pro děcka denně dojíždějící, kteří kvůli tomu museli vstávat i v 3:30 podle zpráv, které jsem dostal, pokud si tedy nezajistili přespání u nějakého spolužáka v Brně. Nejjednodušší by stejně bylo ubytovat se v hotelu Grand v Brně, protože hned naproti tyto autobusy odjíždí. Tak jsme se tedy vydali na cestu…

Měli jsme potíže po cestě i se zácpami i s počasím. Už to vypadalo, že v Praze zmokneme, ale naštěstí se počasí usmálo a nakonec začalo svítit i sluníčko. Nestačilo nás ale zahřívat, protože zrovna ten den strašně foukal vítr, takže nám stejně byla zima. Ani jsme se nenadáli a najednou jsme byli na autobusovém nádraží Florenc. Vystoupili jsme, řekli jsme si pár organizačních informací a vydali se k Metru. Myslím, že si všichni koupili i lístek a vydali jsme se směrem k hradu.

Dorazili jsme tedy na zastávku Malostranská a odsud už jsme museli jít pěškobusem. Vyšlápli jsme si Staré zámecké schody a zrovna probíhala výměna hradní stráže. Přišli jsme tedy právě včas!

Vyfotili jsme se v Praze i s Brněnskou vlajkou. Můj kámoš Hamr ju měl furt s sebou a vytahoval ju kde jen mohl, ale musel dávat bacha, aby nedostal někde do tlamy. Přežil to. Tak jsme tedy šli dál, výš a výš, aj ten blbý větr furt zesiloval. Hrozné! Oběhli jsme teda sv. Víta a museli jsme ještě čekat na nějakého toho průvodce, abychom se mohli jít dovnitř trošku ohřát. Byli jsme tam hafo dlouho a ta babka furt kecala cosi o komsi a čemsi, moc jsem ju neposlouchal. Ale zase to bylo lepší než ve škole, no i když... Paní profesorka jí musela říct, že jsme z chemické a že nás tak nemusí trápit těma literárníma věcma a ona ne! Furt mlela a mlela to svoje nacvičené a ostatní ju nezajímalo. Když konečně dovykládala - po 2 a půl hodině, jsme vyšli ven a ještě nás táhla do jakéhosi paláce, kde jsme stáli jako trubky a furt mlela. "Hurá! Konec! Hmm. Proč nás vede zase zpátky?" Aha, ukázala nám vchod na rozhlednu. Bylo tam něco okolo 300 schodů. Pohoda. Vylezli jsme nahoru a čuměli na Prahu. Jenom Hamr ne. Vytáhl vlajku a zpíval cosi o pražské Spartě. To já nevím. Slezli jsme teda dolů a pak jsme se šli ještě podívat do jakési Prašné věže, tam jsme to fofrem proletěli a šli zas ven. Ještě jsme si šli projít zlatou uličku. Opravdu jen projít a až jsme ju prošli, tak jsme dostali rozchod. No tak jsme zašli do Metra a valili jsme, ani nevím proč, na Václavák. Tam jsme zalezli do hospy a zůstali tam tak dlouho, dokud se nepřiblížil čas odjezdu autobusu.