Wachau 2003/2004 - mapy: Wachau, Melk, Krems

Jednalo se o zájezd v rámci výuky němčiny, ale účastnili se ho i studenti, kteří měli zvolený jako hlavní jazyk angličtinu.

Vzali jsme to od Janáčkova divadla v Brně. Odjezd byl plánovaný v 7:30, ale než se všichni naskládali do autobusu a zkontrolovali si všichni pasy, tak bylo 7:45.

No tak jsme se rozjeli. Střihli jsme to po dálnici směrem ke Znojmu. Projeli jsme Znojmem a zamířili k hraničnímu přechodu Hatě. Při odbavování českým celníkem jsme neměli problémy až na našeho Publica, který docela dlouho nemohl najít pas. Naštěstí ho našel. Bylo 9:00 a řidič si chtěl odpočinout, tak jsme si hodili pauzu půl hoďky ve zdejším FreePortu. Prošli jsme to celé, ale skoro nikoho jsme tady nepotkali, protože všechny Free Shopy už byly kvůli vstupu do EU zrušeny. Tak jsme si zablbli na dětském hřišti a čekali jsme na odjezd. V 9:30 jsme se opět rozjeli.

Chviličku jsme ještě stáli před rakouskou závorou. Já jsem mezitím pozoroval, jaký je rozdíl mezi českými a rakouskými dělníky. Ale to je vedlejší.

Jedem si tak tím Rakouskem a do mikrofonu nám průvodkyně vykládá kolik žije v Rakousku obyvatel, že jsou to rakušáci, že úřední jazyk je Němčina a podobné pro nás strašně neznámé a velmi užitečné informace. Všichni, teda alespoň ti co seděli v zadní části autobusu, to fuckovali a buď poslouchali radši nějakou tu music nebo spali. Jak se tak pohybujeme po Rakouském území, připadá mi, že jedeme nějakou hodně velkou vinicí. Najednou se ale dostáváme do oblasti, kde jsou vinice i na kopcích a na skoro každém vrcholku kopce nějaká zřícenina. Mezi kopečky teče řeka Dunaj a jezdí po ní docela velké lodě. Jedna nás dokonce zdravila sirénou. Jeli jsme tím údolím a sledovali zříceniny, řeku, lodě a vinice. Najednou řidič přejíždí přes Dunaj a blíží se naše první zastávka - Melk.

V Melku jsme obdivovali zvenku klášter, ale jako první jsme museli otestovat ty rakouské záchody. Klášter byl docela pěkný, ale nikoho nijak moc nezaujal. Dostali jsme asi půl hoďky pauzu, ale museli jsme být u autobusu včas. Naše skupinka borců si prohlédla kousek města, rakouské mařenky, ale víc jsme toho nestihli. Docela jsme nestíhali autobus, tak jsme to střihli zkratkou. Přišli jsme naštěstí včas. Někteří ale ne... Pět minut zpoždění, žádná křeč... Mr. Tříska, Cowboy a Čuboš dorazili a my jsme mohli v klídečku jet dál, teda zpět.

Na zpáteční trase jsme se zastavili na prohlídku městečka Dürnstein. Bylo to docela v kopci, ale my se máme rádi a navzájem jsme si pomáhali. Udělali jsme si docela nezáživnou prohlídku města a byli připravení na cestu dál. Někteří si odsud odvezli i suvenýr v podobě kamene z Dunaje.

Popojeli jsme busem do Kremsu a udělali další z velmi záživných prohlídek klášterů, radnic a kostelů. Dostali jsme další půlhodinku volno. S Publicem jsme to už nevydrželi a koupili si pravý český Budweiser Budvar a bylo nám dobře.

Teď už nás čekala jen cesta do Brna. Řešili jsme to opět spánkem a walkmany. Na hranicích už problémy nebyly a my jsme v pohodě a klidu dojeli všichni živí a zdraví do Brna, což se teda divím. Pokud bych měl celý zájezd zhodnotit, tak bych mu dal za 5 a ještě bych k tomu přidal možná mínus. Jinak jsme z výletu měli úplné h****. Já jsem byl na druhý den tak znuděný a znechucený, že se mnou pak nebyla řeč celý týden. Kdybych si měl příště rozmyslet, jestli jet do Wachau nebo zůstat ve škole, volil bych školu.