ZŠ Břeclav 6 - Kpt. Nálepky 7, Charvatská Nová Ves

Ročníkové fotografie absolventů let 1992-2001

Základní škola v Charvatské Nové Vsi byla mým útočištěm prakticky až od konce třetí třídy, protože jsme se sem přistěhovali. Proto tady nenajdete fotografie z 1. a 2. třídy. Už prvním dnem, kdy jsem nastoupil do nové třídy se začaly dít věci, na které se nedá zapomenout.

Tak například uvedu svůj první den v novém bydlišti, na který jsem mimochodem v 9. třídě napsal slohovou práci na téma "Můj nezapomenutelný zážitek". Teď už přesně nevím co to bylo za datum, ale vím, že se jednalo o dubnové pondělí. Ve třetí třídě právě probíhal plavecký výcvik a právě v pondělí se chodilo na bazén. Jelikož bazén se nachází až v Břeclavi, tak jsem musel absolvovat svou první jízdu městskou hromadnou dopravou s děckama, které jsem v životě neviděl. Ale nevadí, vydali jsme se na cestu. Na zastávce u kostela na břeclavském náměstí T.G.Masaryka se v autobuse ozvalo "Třetí třída - Charvatská Nová Ves - vystupovat!". Takže jsem teda vystoupil taky. Až sem bylo všechno v pořádku. Od zastávky se rozeběhlo několik dětí zhruba v mém tehdejším věku směrem do města. Neváhal jsem a běžel jsem s nimi. Neviděl jsem tváře, jen běžící děcka s aktovkama. Přeběhli jsme most přes Dyji a přestali jsme běžet až před budovou základní školy na Sovadinově ulici. Před vchodem jsem se zastavil a začal jsem přemýšlet jestli tato budova vypadá jako plavecký bazén a došel jsem k závěru, že asi ne. Proto jsem se od této budovy vzdálil a vydal jsem se zpátky k autobusové zastávce na náměstí. Bohužel mě nenapadlo zeptat se těch cizích lidí, které jsem tou cestou míjel, kde že je ten bazén. Nakonec jsem se rozhodl jít domů. Jelikož jsem se svým otcem už předtím jezdil opravovat barák, abychom se mohli nastěhovat, tak jsem úplně bezpečně znal cestu po žluté turistické značce přes les. Jakmile jsem se vynořil z lesa, tak jsem se vydal rovnou domů. Po návratu mých spolužáků z bazénu, jsem se samozřejmě vrátil do školy s nimi. Největší radost z toho, že jsem se vůbec objevil ve škole měla určitě tehdejší paní vychovatelka, která nás měla na starosti. Nastal výslech, ve kterém se mě všichni z učitelského sboru ptali prakticky na totéž. Jak jsem se dostal zpátky domů a nechtěli mi ani moc věřit, že jsem se vydal na cestu v neznámém městě přes les. Nakonec to všechno ale dobře dopadlo a nejvíc na tuto historku vzpomínáme já a paní vychovatelka. Na posledním srazu spolužáků jsme na tento zážitek v debatě opět narazili a dneska už na tento den s úsměvem oba vzpomínáme.

Jsem velmi rád, že jsem obdržel souhlas nynější ředitelky školy paní Mgr. Jitky Šaierové s použitím textu Historie školy a fotografie červené budovy naší základky, které se nacházejí na Oficiálních stránkách školy. Patří jí tímto moje poděkování.